Hvězdná obloha

        HALLOWEN

Stál jsem na velmi málo osvětlené chodbě s říkal si jak jsem se k tomuhle nechal ukecat. Na sobě něco co měl být kostým ducha,ale když jsem se poprvé uviděl v zrcadle tak jsem si spíš připadal jak zombie.

Mé černé delší vlasy mi ty zrádkyně co se nazývají kamarádky nagelovali něčím co zřejmě z vlasů nejméně týden nedostanu. A tak mi teď trčí do všech stran a raději jsem ani nezkoumal co za hrůzozelenou barvu mi do nich napatlali. Obličej mi tak zmalovali, že jsem se nepoznal ani já sám. Napatlali mi ho bílím líčidlem a černou tužkou kolem očí a rtů mi vytvořili hrůzostrašné malby. Přísahali, že to dolů půjde velmi dobře. Ha, že já jim to uvěřil.

Pak odněkud vytáhli prostěradlo, které vypadalo jako by prošlo masakrem. Bylo na něm víc červené barvy a já si chvíli i myslel kdo jim proboha padl za oběť.

A pak mně vyhnali do chodby, abych strašil už příchozí na Hallowenský večer.

No musím se přiznat proč jsem do toho vlastně šel. Prohrál jsem sázku a bohužel tohle byla jenom půlka jejich pomsty. Prý když uteču tak musím s nimi jít na jejich plesový maraton. Takže útěk jsem plánoval jenom v ohrožení svého duševního zdraví.

Měl jsem celý večer strašit. Věděli moc dobře, že na takové akce já vůbec nejsem.

Když jsem tam tak stál a mával rukami vydával nakázané zvuky tak v jednu chvíli jsem myslel, že se mi zastaví srdce. Do dveří vešla skupinka lidí, kterou vedl „král“ jo ten kostým byl opravdu úžasný a hlavně to byl snad ten nejhezčí chlap  jakého jsem kdy viděl. Skoro jsem si ani nevšiml, že je to celý královský dvůr až ve chvíli kdy se k němu přitočila v masce „královny“ holčina a políbila ho na tvář a někam odběhla. Jo proč mně se musí líbit vždy ti co jsou nedostupní. Ach jo.

Zřejmě jsem si povzdychl nahlas neboť se na mně upřeli jeho oči.

„ale copak to tu máme za nové strašidlo, ty jsi tu loni ještě nebyl?“ řekl hlas, který mi způsobil husí kůži a doslova mrazení po páteři. Jo je to poprvé co jsem tohle zažil a úplně jsem zapomněl proč tam vlastně stojí. Jenom jsem na něho zíral.

„Hej Kájo, kohopak jsi tu našel?“ přiskotačil šašek.

„hm tak tohohle ještě neznáme, kdopak jsi?“ zeptal se mně tentokrát někdo kdo vypadal jak rytíř.

„Já tady straším“ tak takovou odpověď by snad zvládlo i malé dítě. No já víc nedokázal. Král teda Kája jak jsem slyšel na mně stále tak upřeně koukal. Byl jsem teď docela rád, za to jak jsem namalovaný. Pod tím strašidelným líčením jsem byl rudý jak rak.

Stál jsem uprostřed jejich skupiny a uvažoval kde tesař nechal díru a já mohl nenápadně zmizet na jiné stanoviště. Měl jsem po tom co všichni přišli se přesunout do jedné z místností a tam strašit.

„Hej Honzo, kde jsi?“ volala Verča

„tady jsem, už tam jdu“ odpověděl jsem a byl jsem rád, že mohu zmizet od toho upřeného pohledu.

„Máš jít do historické místnosti. Všude jinde je už moc plno a jich tam bude jenom pět takže na strašení to bude akorát. Děti začnou strašidelnou cestu za 15 minut tak se tam běž připravit.“

„jo už jdu“

„jééééééééé ahoj Kájo, teda vy ty kostýmy máte rok od roku lepší. No jak vidím tak už jste se z novým přírůstkem seznámili. Bude s Vámi. Nebude vám to vadit?“ zeptala se Verča a mně až teď došlo, že když budu v historické místnosti tak oni taky.

„Ne nevadí a jak tak koukám na Káju tak si ho už přivlastnil“ ozval se hlas za ním.

„no nepovídej Jirko, zatím se k našemu zombie ani nepřiblížil. I když ho už stihl svléct očima“ odpověděl šašek.

Co svléct, já jsem oblečený, teda ten jejich rozhovor mně způsoboval že jsem měl už rudé i uši a ty bohužel namaskované nebyli.

„kluci nechte toho nebo mi ještě vezme roha“ okřikl je Kája

„pojďte nahoru ať se stihneme nachystat na tu omladinu.“ Zavelel a otočil se k odchodu.

Já uvažoval jak se nenápadně vytratit a zmizet z povrchu zemského. No a on jako by to vycítil se natáhl a popadl mně za ruku.

„pojď nebo to nestihneme“

„hej já umím chodit sám!“ a zkusil jsem se mu vytrhnout. Jeho ruka se jenom víc sevřela kolem mé a já se cítil jak puberťák. Jo takhle se nechat táhnout a ke všemu se mi to i líbilo.

Než jsem se nadál tak jsme byli v historické místnosti. Byla vyzdobená papírovou repliku hradu a na stěnách byli rozmístěné pomocí suchého zipu nejrůznější obrázky. Viděl jsem tam císaře, krále, indiána, beduína aj a na druhé straně byli vyobrazeny paláce, zemně a různé další místa z historie.

„tady mají za úkol dát každého panovníka nebo náčelníka na správně místo. Loni to měli jednoduché tak jsme tam letos přidali pár, které prostě nikam nepatří a tak mají říct jaké místo tady chybí. Za správné překonaní úkolů dostanou razítko do hallowenského pasu a mohou pokračovat k dalšímu úkolu. Kdo nasbírá všechny tak dostane odměnu. Většinou to jsou nějaké sladkosti“ začala mi vysvětlovat maska královny,která tam už pobíhala a všimla si mého udiveného výrazu.

„Jinak já jsem Klára, netuším jestli se ti tahle banda stihala představit. Tohle je můj nezmar bratr Karel, šašek tělem i duší Jirka, rytíř bez bázně a hany Mirek a někde se nám tu toulá ještě páže a to je Petr“

Já jenom koukal, takže ta pusa dole u dveří byla sesterská tak teď už mi ten jeho pohled začínal být jasný. A to, že mně stále držel za ruku mi na klidu nepřidávalo.

„No tak bando, nachystat svíčky a ty jsi Honza jak mi řekla Verča, která se tu před chvíli byla ptát jestli u nás je volné místo.“ Klára jak bylo zřejmé si mého mlčení vůbec nevšímala a ani toho, že mně Kája stále držel za ruku.

„já myslím, že bych měl jít. Vůbec mezi vás svým kostýmem nezapadám“ snažil jsem se vymluvit a přitom se vykroutit se sevření Kájových prstů.

„Ne zůstaneš tady, ve chvíli kdy tě pustím tak vezmeš roha a je mi jasné, že tě už nenajdu. Takže holt na masce příští rok trochu zapracujeme, abys si se mezi nás hodil.“ Rozhodl Kája a přitáhl si mně blíž k sobě.

„hej vy hrdličky. Honem zapálit svíčky a každý na své stanoviště. Co takhle aby Honza stál u dveří a každého hned při vchodu trochu vyděsil. Jo Honzo ze začátku budou chodit menší děti tak s citem.“ Zavelel Mirek a já se pokusil vymanit se sevření.

„jo u dveří to bude fajn“ a hned jak to půjde vezmu roha.

„Ne Honza zůstane hezky blízko mě. Vy mi to děláte snad naschvál, že?“ rozčílil se na ně Kája. A já než stihl cokoliv říct tak se ozval hurónský smích.

„teda Kájo, že ty konečně najdeš svého vysněného prince v zombie jsem nikdo nečekali. Honzo snad to s tím neandrtálcem zvládneš“ poklepal mi Jirka na rameno.

„hej jaký neandrtálec. Jsem král a jako k takovému se vy poddaní ke mně chovejte“ poznamenal Kája a ostatní šli za stále smíchu honem rozsvítit svíčky a nejrůznější lucerny. Ve chvíli kdy měli vše zapálené tak zhasli hlavní světlo. A já se ocitl v Kájově objetí a jeho rty se přitiskli na mé.

„co neeee“ můj chabý protest umlčel velmi důkladným polibkem až se mi podlomili kolena.

„ššš musím využít toho šera než se tu nahrnou děti a déle jsem nemohl odolávat.“zašeptal mi Kája do ucha

Tak fajn, musel jsem uznat, že i když jsem se snažil vypadat naštvaně tak se mi to líbilo. Bylo to poprvé co jsem cítil nejen štěstí, touhu, ale jak se píše tak se mi pod nohami pohnula zem. Netušil jsem jak Kája poznal, že jsem kdo jsem. Ale rozhodl jsem se to neřešit a užít si tenhle večer a zítra nechat na zítra.

Pak už začal kolotoč příchodů a odchodů dětí. Když Kája zjistil, že jsem svůj pokus o zmizení vzdal tak mi i dovolil se od něho vzdálit a strašit u dveří jak bylo původně navrhnuto a on se s ostatními vrhnul do toho co jak jsem se díval měli již velmi dobře nacvičeno.

Po hodině a půl nám skupinka dětí sdělila, že jsou poslední. Jak já byl rád, hlas už vypovídal službu s toho neustále mručení a celé tělo jsem měl jako po náročném maratonu. A když jsem se podíval na ostatní tak byli na tom úplně stejně. Šašek Jirka si udělal pohodlí na zemi a rytíř Mirek se vyplácnul hned vedle něho. Akorát si hlavu položil na Jirkovo břicho. A já když jsem se na ně koukal tak mi až teď došlo, že ti dva spolu chodí. Jirka prohrábl Mirkovi vlasy a ten jenom zavřel oči a vypadalo to, že skoro spí.

Než jsem se nadál tak se ve dveřích zjevila Verča.

„tak přesun do velké haly, tam bude vyhlášení a pak ohňostroj. Jo Honzo právě nám ujel poslední spoj. Ten další zrušili a já to nevěděla. Spím u Katky. Ale neboj nocleh ti seženu. Když už jsem tě sem dotáhla.“

„Cooo to jsi mi nemohla říct dřív? Já tu nikoho neznám“ rozčilil jsem se na Verču.

„Ale znáš.Můžeš klidně přespat u nás, že Kláro?“ ozval se mi za zády Kája.

„no s tím jak na něho celý večer koukáš tak by Honza potřeboval pás cudnosti“ začala se smát Klára.

„Kláro ty chceš říct, že tenhle ledoborec konečně roztál“ rozářila se Verča.

„hej u něho nespím ani náhodou, už teď je jak chobotnice s těmi rukami“ ani jsem to nestačil dopovědět a jeho ruce jsem měl okolo pasu a jednu dokonce už pod tím zatraceným prostěradlem. Ještě štěstí, že jsem měl triko pevně zastrkané za opaskem. No hm až tak pevně ne.

„sakra vytáhni tu ruku, nejsem žádný hej počkej. A Verčo nemohl bych přespat s tebou u té Katky. Stačí mi deka. Jsem tak zničený, že usnu i na zemi. Prosím“ hodil jsem doslova psí pohled a přitom se snažil dostat Kájovou ruku ze svého břicha.

„No už jsem se ptala,ale spí nás tam už děsně moc a Katčina mamka už další příliv nocležníku zatrhla.Sorry. Ráno tě vyzvednu. Pápá“ a s tím Verča zmizela jak pára nad hrnce. Teda a tahle osoba si doteď tvrdila, že je kamarádka. První mně namaskuje jak mrtvolu, pak mně přesune mezi tuhle partu a nakonec mně vypeče s místem na spaní.Já mám fakt pech.

„Tak bando, svíčky zhasnout. Zítra to tu uklidíme. Jdeme zkouknout  udělení cen a ohňostroj. Jak já se těším až sundám ten kostým. A ty Honzo tobě pomůžu dolů s tím malováním na obličej. Tak honem honem.“ S tím nás začala honit Klára. Jirka s Mirkem se neochotně zvedli z podlahy a začali sfoukávat svíčky. Honza pozavíral všechny okna. Přece jenom  i když byl už venku podzim tak díky svíčkám a topení bylo v místnosti vedro. Já si posbíral své věci a popadl batoh, který mi tu naštěstí Verča donesla. Netušil jsem kde celou doby vůbec byl. Měla u svých věcí když ze mě dělali zombie.

„Hm Jirko, nemohl bych přespat u tebe?“ zkusil jsem to u Jirky. Koukal jsem se přes rameno na Káju aby nezjistil, co plánuji.

„No já spím dnes u Mirka a hm jak bych to řekl. Má malý pokoj a jednu postel a ta bude obsazena. Promiň.“ Odpověděl Jirka.

„co vy dva tady kujete?“ promluvil mi za zády Kája

„ne nic, jenom jsem se na něco ptal. To je v pohodě“ snažil se jsem ho odlákat od toho se ptát co to bylo.

„nezkoušel jsi sehnat nocleh někde jinde, že ne? Mám hodně místa a budu se chovat slušně. Víš, že se děsně těším až ze sebe smyješ to malování“ zavrněl mi do ucha a ještě ho stihl políbit

„hej jsem svobodný člověk a mohu si dělat co chci. A ty, že se budeš chovat slušně. Tak tomu uvěřím až na stromě porostou vařečky“ s tím jsem se mu vytrhl a popadl batoh a vyrazil směr ke dveřím.

„Kampak jdeš?“ promluvil Kája, který se ocitl mezi mnou a dveřmi.

„kouknout na vyhlášení a na ohňostroj. Když už nemusím spěchat domů tak si jdu užít hallowen, dovolíš!“ a s tím jsem se kolem něho protáhl a vyrazil do velké haly.

Když jsem dorazil dolů tak vyhodnocení těch co měli nejvíc razítek za splněný úkol už bylo v plném proudu. Stál jsem vedle dveří a koukal na ten mumraj, který měl velmi propracovaný řád. Nejdřív šli nejmenší pak postupně ti starší. No a nakonec bylo vyhlášení nejlepší masky dětí a dospělých. Za děti to vyhrála maska malého strašidýlka a za dospělé maska utopence. Té jsem si všiml až teď. A pak tu byla ještě cena za nejzajímavější místnost a ve chvíli kdy vyhlásili, že toto vyhrává místnost historie tak mně popadli ruce kolem pasu a táhli dopředu k moderátorce večera. No samozřejmě, že ty ruce patřili Kájovi a okolo nás byli ostatní z jeho bandy.

„hej ta cena je pro vás, já tam byl dnes jenom omylem“ snažil jsem se mu vykroutit.

„ne ty jsi byl právě super. Nikdo nečekal v historické místnosti zombie, to každého dostalo.“ Odpověděla mi moderátorka.

Kája si přebral cenu a jako opravdový král se všem uklonil. Klára udělala pukrle a šašek předvedl salto. Rytíř se poklonil a já jenom zamával.

Po skončení vyhlášení cen jsme se všichni vydali ven na ohňostroj. Já z batohu vytáhl bundu. Přece jenom venku až takové teplo nebylo. Listopad je holt listopad.

Měl jsem v plánu ve tmě zmizet a jít přenocovat na vlakové nádraží. No co nespal by jsem tak poprvé. Už mi párkrát vlak ujel před nosem. No co člověk chce na vesnici. Spoje tu jsou tak mizivé, že je někdy s podivem, že ještě existují.

Ale to jsem podcenil Káju. Sotva jsem se nasoukal do bundy tak si můj batoh přehazoval na záda a tak jako poprvé mně chytl za ruku a podle jeho výrazu který říkal:zkus utec tak tě stejně najdu. Mi bylo jasné, že nocování na nádraží se mi nepovede.

Společně s houfem jsme vyrazili ven před budovu a čekali na ohňostroj. Venku nebylo zrovna nejtepleji a z vyhřáté budovy to byl docela šok. Zapnul jsme si bundu až ke krku,ale i tak mě otřepalo.

Než jsem se nadál, tak si mně Kája přitáhl do náruče a svůj kabát rozepnul a zachumlal nás do něho. Chtěl jsem sice protestovat,ale to teplo mně zcela dostalo.

Začal ohňostroj a já si užíval krásný pohled a teplo kolem mě.

Když to skončilo tak organizátoři obdrželi obrovský potlesk a skupinky lidí se začali trousit domů. Byl jsem unavený a začalo mi i být jedno kde budu spát. Stál jsem opřený o Káju a zavřel oči.

„hej nespi, za chvíli jsme doma“ zašeptal mi do ucha

„hmm jj…mhám“ mně se tak chtělo spát. Ráno mně vytáhli s postele už v pět a celý den jsem strávil v jednom kole. Takže jsem se ani nedivil, že i když bylo teprve osm večer tak jsem spal ve stoje.

„no tak ještě nespi“ a s tím mně Kája zvednul do náruče a zamířil směrem k parkovišti. To mně zcela probralo.

„hej postav mně na zem. Chodit umím už několik roků“ a začal jsem se drápat z jeho náruče.

„šš klid, jsi lehký jako pírko. Tak sebou nemel nebo někde zakopnu, už jsem skoro u auta. Kláro otevři ať mi drobek nespadne“

„hej nejsem žádný drobek. To, že jsem o půl hlavy menší než ty nic neznamená. Ty rozhledno“ tak tímhle mně opravdu naštval

„haaa haaaaaaaaaa  rozhledno, kdy ty na ty výrazy chodíš“ smál se Jirka vedle mě.

„Tak šup dámo a pánové nastupovat směr domov, sladký domov“ zavelel Mirek.

Než jsem se nadál tak jsem seděl vzadu a Kája lovil pás,aby mně připoutal.

„hej to už zvládnu opravdu sám“ ohradil jsem se

„já vím, jenom se jistím, abys mi nechtěl vzít zase roha.“ A vlepil mi ještě rychlou pusu než se dozadu začali cpát Jirka s Mirkem.

Kája usedl za volant a Klára vedle něho.

Jeli jsme asi pár minut než Kája zastavil před malým panelákem. Mirek s Jirkou vyskočili ven. Popřáli dobrou noc a už jich nebylo.

Kája pokračoval v cestě setmělou vesnicí ozářenou jenom sem tam pouliční lampou. Dojeli jsem na její okraj k menšímu rodinnému domečku a vjeli do dvora.

„Tak tě Honzo vítám u nás“ promluvit Kája .

Vystoupili jsme. Honza vytáhl z kufru můj batoh. Ani jsem si nevšiml kdy ho tam dal. A vedl mně za Klárou dovnitř.

„pojď ukážu ti koupelnu a pomůžu ti s tím líčením. Chvíli to potrvá a Kája zatím ohřeje večeři. Nevím jak ty,ale já mám děsný hlad. Tak honem pojď“ a než jsem se nadál tak mě Klára zatáhla do koupelny. Posadila na okraj vany a s vatou a nějakou vodičkou se mi vrhla na obličej. Štípalo to jak čert.

„no tak nevrť se. Nemůže to tak moc štípat. Máš na sobě docela slušnou vrstvu musím to setřít všechno.“

A jak řekla tak udělala. Myslel jsem, že mi na obličeji nenechala milimetr nezasažené kůže. Už teď jsem Verču a její líčení proklel do desátého kolena.

„tak uf. Teda ty jsi prokoukl, až tě takhle uvidí Kája tak to bude něco. To si ten jeho výraz budu muset vyfotit. Tak v rohu je sprcha. Tady máš čistý ručník. Máš něco na převlečení? No asi ne. Hm donesu ti nějaké věci. Počkej chvíli.“ A já aniž stihl cokoliv odpověď tak byla pryč.

Za pár minutek byla zpět. V ruce držela triko a nějaké tepláky.

„ty by ti mohli být dobré. Jsou od Romana, to je náš nejmladší bratr. Dnes tady není, zítra ho poznáš. Tak na poličce je šampón. To z těch vlasů půjde dobře. Je to jenom smývatelný sprej. Mám to vyzkoušené. Vedle je sprcháč. Tak koupelna je tvoje,ale pospěš si. Kája by ti taky mohl chtít vydrbat záda. Zdržím ho v kuchyni.“

„moc děkuji, budu hned“ a sotva se za ní zavřeli dveře tak jsem ze sebe sundal oblečení a vrhnul se do sprchy. To byla lahoda. Dostat ze sebe všechen ten neřád co na mě Verča a spol napatlali.

Spěchal jsem co nejrychleji. Káju ve sprše jsem opravdu teď nepotřeboval. To že jsem celou dobu byl z něho lehce vzrušený naštěstí dobře skryla moje maska. Díky bohu za velké prostěradlo,ale ve sprše by to už skrýt nešlo.

Vydrhnul jsem se a pořádně umyl vlasy. Klára měla pravdu, šlo to dobře. Verčo jsi pomsty ušetřena. Jsem si pomyslel.

Usušil jsem se a oblékl půjčené věci.

Sotva jsem si začal sušit hlavu uslyšel jsem zaklepání

„už budu, vteřinku“

„to jsem já Klára, můžu dovnitř“

„jo suším si vlasy“ odpověděl jsem

Klára vklouzala dovnitř a s potutelným úsměvem se postavila do rohu naproti dveřím. Koukal jsem na ni s ručníkem v ruce a nechápal co se děje. Ale v chvíli kdy zvedla v ruce fotoaparát a já uslyšel otevírání dveří mi to bylo jasné. To její, že si musí vyfotit Kájuv výraz až mně uvidí mně hned napadlo. A taky, že hned jak strčil hlavu do dveří tak začala fotit.

Měla pravdu jeho výraz za to opravu stál. Vytřeštil na mně oči. Otevřel pusu a koukal na mně jak na zjevení.

„hej co je. Vyrostla mi někde bradavice, že tak koukáš?“ tohle bylo trapný. Nejsem žádný krasavec tak jsem nechápal co ho tak překvapilo.

„bradavice ne,ale jsi úžasný.“ Nahrnul se ke mně a vůbec ho Klářino focení a její záchvat smíchu nezajímalo.

„Hej mládeži, když už si ohříváte jídlo co ho takhle hlídat.“ Ve dveřích se objevila a podle podoby bych hádal matka těch dvou co stáli okolo mě.

„hm jídlo! Jo jídlo. Já na něho zapomněl, sakra“ a s tím se Kája vyřítil z koupelny jak blesk. Jeho máma mu ještě stihla dát cestou lehký pohlavek.

„dobrý večer. Já se omlouvám, že způsobuji problémy.“ Přistoupil jsem k jejich matce.

„ale to nic. Nikdy jsem neviděla Karla tak rozhozeného, co se stalo?“ a s tím se otočila na stále se smějící Kláru.

„mami to musíš vidět. Mám to tady vyfocené. Haaa haaa já umřu smíchy“ Klára mávala foťákem a nemohla se přestat smát.

„co vyfocené, co ten rošťák zas provedl?“

„on nic spíš co mu tady za šok provedl Honza. Jéééé promiň. Honzo tohle je naše máma a mami tohle je Honza. Kamarád Verči. Byl jako strašidlo na Hallowenu a ujel jim vlak. Verča spí u Katy a Honzu si tak trochu přivlastnil Kája.“

„přivlastnil, šok? Tak tohle mi musíte oba vysvětli. Je fakt, že takhle popleteného Karla jsem ještě nezažila. Aby on zapomněl jídlo na sporáku se ještě nestalo. Tak Kláro zkrácenou verzi. Honza vypadá unaveně a určitě má i hlad. Takže dosušit vlasy a ty Kláro to vyklop.“

A Klára se pustila do popisování večera, začala příchodem kdy jsme se potkali. Já raději mlčel a dosušil vlasy. Mezi povídáním mi Klára vtiskla do ruky hřeben a já ji ještě poprosil o nějakou gumičku. Vlasy mám asi po ramena.

Klára mezitím už byla na konci dnešního večera a její máma se velmi dobře bavila popisováním toho jak Kája vtrhl do koupelky a uviděl mně bez líčení. Dokonce si ty fotky stihli i prohlédnout.

„Jsi první který dokázal mého syna připravit o řeč a to je co říct. Tak šup jde se večeřet a pak jak tak koukám spát. Ty tu už i tak skoro spíš ve stoje. V kolik jsi dnes vůbec vstával?“ zeptala se mně jejich máma.

„No kolem páté. Musel jsem ještě do práce“ odpověděl jsem.

„Do práce, teda jestli mohu vědět kolik ti je? Vypadáš jako student“ zeptala se máma a Klára se na mně taky otočila.

„no vlastně jo my to taky nevíme. Jinak Kájovi je 27 a mně 25let. Kolik je tobě?“ zeptala se Klára

„Hm tak to jsem mezi váma. Je mi 26let a pracuji jako počítačový technik u jedné větší firmy“

„tak to vypadáš daleko mladší. No tohle si nechám jako další překvapení pro bratra. Slib mi, že mu to hned neřekneš. To kolik ti je. Prosím:“ zamrkala na mně Klára.

„jo proč ne. I tak se mně na to vůbec neptal“odpověděl jsem

To už mně Klára popostrkovala ven z koupelny směr kuchyň jak jsem hned poznal. Kája tam už měl nachystané talíře s bramborovou kaší a karbenátky.

„Tak sedat a jíst. Podruhé to už ohřívat nebudu.“zavelel a já když ho uviděl v zástěře s naběračkou v ruce tak jsem se složil smíchy.

Myslím, že za dnešek jsem toho už viděl dost,ale ta kytičková zástěra přes jeho kostým co měl stále na sebe mně dorazila.

„hej co je?“ a když viděl jak se pokouším ukázat na jeho zástěru a zároveň se smíchy neudusit tak mu to došlo.

„no počkej, tohle ti vrátím“ s tím přede mně položil talíř a že jde do sprchy. Jako král se přece nemusí nechat urážet. Tak a teď jsme se tu smíchy už váleli tři. Já, Klára a jejich matka.

Pustil jsem se do večeře. Ani jsem netušil jaký mám hlad. Po jídle mně Klára dovedla nahoru a zůstala stát před jedněmi dveřmi.

„tak teď nevím jestli to je dobrý nápad abys spal v pokoji s bratrem. Ne neboj neudělal by nic co by jsi sám mu nedovolil,ale spát na gauči dole ti rozhodně nedoporučuji. Já tam spala jednou, když jsme měli návštěvu a po hodině převalování jsem se nacpala ke Kájovi do pokoje. Gauč je ke spaní zcela nevhodný. Víš co, kdyby byl brácha moc hmmm jak bych to řekla neodbytný tak ty dveře naproti jsou ke mně. Nemám tak velkou postel a i když se ti očividně líbí chlapi tak nevím jak bych to vysvětlovala svému příteli kdyby se to dozvěděl,ale to je moje starost. Takže klidně přijď. Jasný!!!“ pohrozila mi Klára a otevřela dveře do Karlova pokoje.

„Fíha tak tomu se říká obrovská postel. Proboha jak jste ji sem dostali?“ žasnul jsem.

„no byla to makačka. Nechal si ji dělat o známého truhláře a ten mu ji kompletoval až zde. Je krásná, že. Taky mám u něho zamluvenou podobnou. Jenom v jemnější stylu.“ Odpověděla Klára.

„hm tak jak vidím, tak už mi Klára vyfoukla překvapení ohledně mého pokoje.“ Zabručel mi za zády Kája.

„hele bráško. Chovej se slušně jinak Honza spí u mě. A neboj má to povolené. Ju tak dobrou noc a Honzo kdyby něco tak držím místo. Pápá kluci“

„slušně. Já se chovám vždy slušně. Tak pojď dál.“ Pokynul rukou a vešli jsme dovnitř.

Byl jsem unavený a i když jsem se to snažil skrýt tak jsem začal zívat. Teplá sprcha, dobré jídlo a přede mnou místo na spaní. Moje tělo si řeklo dost a chtělo jít spát.

Kája si toho všimnul a pokynul k posteli.

„běž si lehnout, spíš už vestoje skoro hodinu. Já se jenom ještě něco zařídím a taky už půjdu spát.“ Řekl

„a neboj i když bych tě moc rád zbavil toho odporného oblečení co ti sehnala Klára tak slibuji, že se budu chovat slušně. Vše záleží na tobě. Tak šup než opravdu usneš.“

„Děkuji“ a s tím jsem se zachumlal do peřiny a myslím, že jsem neměl ani hlavu na polštáři a už jsem opravdu usnul.

Netuším co mně vzbudilo. Jestli sluníčko co svítilo přes závěsy nebo ruka na břiše.

Chvíli jsem nevěděl kde jsem a hlavně čí je to ruka. Zavrtěl jsem se a ruka si mně přitáhla blíž k sobě. Zády jsem byl natisknut k tělu za sebou a jedna jeho noha se mi vsunula mezi moje.

Jo tak tohle mně zaručeně probralo a taky jsem si vzpomněl kde jsem a s kým.

Zkoušel jsem se nenápadně dostat se sevření,ale když jsem to udělal potřetí

„jestli se budeš stále tak vrtět tak neručím za sebe. Spi ještě. Dokud na dveře netluče celá kavalerie tak nevstávám. Tohle je moc příjemné ráno“ Zašeptal mi Kája a rukou pohnul směrem nahoru. Zavadil o bradavku a já jenom zalapal po dechu. Ruka nenápadně pohladila druhou bradavku a já měl co dělat abych znovu nevzdychal. Netušil jsem jak moc jsem citlivý. Takhle jsem nikdy nereagoval. I když moje předchozí zkušenost byla velmi mizerná. On chtěl jenom sex a já když mělo na to dojít tak jsem sprostě utekl.

Motýli v břiše jsem měl jenom když se mně dotýkal teď Kája.

Ucítil jsem jeho rty na mém krku a začal mi ho líbat a olizovat. Mezi tím jeho prsty nastřídačku mnuli moje bradavky. Já už se ani nesnažil zadržet vzdechy. Tohle bylo něco úžasného a byl jsem vzrušný jak ještě ne. A když jsem se víc pohnul tak jsem cítil, že i Kája je na tom stejně jako já.

„pokuď mám přestat tak mi to řekni hned teď. Za chvíli, už totiž mám v plánu s tebe sundat to nepraktické oblečení“ zašeptal mi do ucha a olízl mi ho.

„jááá …hmmm… ááááá“ tak tohle byla velmi složitá věta,ale když on prováděl s mojim tělem hotové mučení.

A než jsem se nadál tak moje triko bylo pryč a tepláky ho velmi rychle následovali. Byl jsem vzrušený tak moc až jsem myslel, že se zblázním pokuď se mně nedotkne tam dole.

„prosím já to dlouho nevydržím áááá“ ano jeho ruka na mém penisu bylo přesně to co jsem potřeboval.

Jeho ruka se pohybovala nahoru a dolů a zatímco mě pokládal na záda a jazykem kreslil cestičku po mé hrudi tak se mé ruce vydali na průzkum jeho těla. Nepostřehl jsem kdy se stihl zbavit svého oblečení on a v tuto chvíli mi to bylo i jedno. Cítil jsem se na pokraji ráje a bylo mi vše jedno.

Když jeho ústa doputovali k jeho ruce tak jsem skoro nedýchal.

„jááá to ještě nikdy, to ….“ Zamumlal jsem a doufal, že to nezní tak jak to znělo mně.

„Nikdy, to jako že jsi ještě s nikým nespal?“ zvedl hlavu s mého klína. A já se začal proklínat, že jsem nemlčel.

„no nepoznal jsem nikoho s kým bych chtěl být. Já vím z ní to děsně“ cítil jsem jak začínám vadnout.

„hej to je to nejhezčí co jsi mi mohl říct. Jsem tvůj první. Je dobře že to vím, budu na tebe opatrný.“ A s lišáckým úsměvem se znovu vrhnul na lízání a následně i na pokus spolknout můj penis.

Byl jsem v nebi a netušil jak jsem se tam dostal.

Kája zvednul hlavu a natáhl se k nočnímu stolku. Když mi došlo co z něho vyndal byl jsem červený snad víc něž bylo možné. Držel v ruce rubrikant a hledal dál.

„k čertu já tu Kláru přerazím. Vzala mi všechny kondomy“ zahromoval Kája

a mě až teď došlo že nechci aby to skončilo.

„nepotřebuješ je. Já no věřím ti.“ Zašeptal jsem a snažil se schovat červený obličej. Zajímalo by mně jestli budu mít někdy i normální barvu.

„ já nechci na tebe tlačit bez něho. Opravdu si jsi jistý?“ zeptal se mně a jak byl nahnutý nade mnou tak jsem natáhl ruku a dotknul se jeho penisu. Zalapal po dechu.

„no tohle je taky dobrá odpověď“

Odšrouboval víčko a já než stihl pokračovat v jeho hlazení tak jsem ucítil kluzký prst na konečníku.

„ššš uvolni se. Jsi krásný jak tu tak ležíš. Chtěl bych si tě takhle vyfotit navždy.“ Zamumlal a zasunul prst do mě. Chvíli to bylo nepříjemné,ale když s ním začal pohybovat zmizelo to a nahradil to pocit že létám na droze a netuším jaké.

Už jsem ani nevnímal kdy se z jednoho prstu stali tři. Byl jsem tak mimo, že jediné co jsem zvládal bylo dýchání a pokus se natisknout co nejblíže k němu.

Pak prsty zmizely a já cítil ohromnou prázdnotu. Ale ta trvala jenom chvíli. Ucítil jsem jak se do mě pokouší pomalu proniknout něco většího než jeho prsty,ale neměl jsem strach. Byl tak jemný a jeho ruce jsem měl snad všude po celém těle jak se snažil odvést moji pozornost.

„áááááá“ víc jsem ani nedokázal říct, když byl ve mně celý. Bylo to jako něco na co jsem čekal celý život. Naplnění a štěstí v jednom.

Začal se pomalu pohybovat a já ho pevně objal nohami. Netuším jestli to trvalo hodiny, dny nebo věčnost. Ale byl jsem v ráji a zpátky na zem se mi vůbec nechtělo.

Když jsem se nakonec vzpamatoval tak mně držel v náručí. A líbal mě.

„Jsi v pořádku, neublížil jsem ti?“ zeptal se Kája starostlivě.

„vzal jsi mně do ráje a zase zpět. To bylo něco“ zasněně jsem odpověděl.

„to jsem rád a je ti jasné, že už tě nenechám zmizet z mého života?“podíval se mi Kája do očí. A já si v tu chvíli uvědomil, že nejenže jsem potkal svého krále pro život,ale zamiloval se asi hned v tu chvíli co vkročil do dveří na Hallowenskou strašidelnou noc.

„Nemíním už nikam zmizet. Miluji tě i když se známe jenom jeden den já mám pocit jako by jsme se znali odjakživa“ pronesl jsem. Jo naše seznamování probíhalo velmi netypicky,ale kdo může říct, že se jako Zombie zamiloval do Krále.No zkuste si to.

„taky tě miluji a na poznávání máme celý zbytek života“

Jeho polibek mě připravil o dech a jeho ruce o myšlení. Co víc člověk vlastně potřebuje. Láska je přece neuvěřitelná čarodějka a Hallowen je přece kouzelná noc.

KONEC