14.kapitola -Bratr
14.kapitola – Bratr
Ani jsem si neuvědomil, že jsem opět usnul. Vzbudili mně hlasy. Podle tónu se někdo hádal. A když jsem se snažil poznat kdo tak první hlas byl rozhodně Zach,ale s kým se na chodbě hádal jsem nepoznal. Ten hlas byl pro mě cizí,ale tón se mi rozhodně nelíbil.
Vymotal jsem se s deky a na křesle poblíž jsem uviděl své oblečení. No Zach ho tam musel složit. Oblékl jsem se a přiblížil ke dveřím. Teď už jsem i rozuměl slovům a jak jsem pochopil tak Zach rozhodně nechtěl, aby tady ta osoba zůstala.
Otevřel jsem dveře a vykoukl ven.
„ááá tady je ten tvůj poklad, který přede mnou schováváš“ promluvil na mně muž co ho Zach právě postrkoval směrem ke schodišti. Když jsem se na něho podíval byl asi stejně vysoký jako Zach,ale trochu starší.
„Promiň Kene, jenom vyprovodím tuhle nevítanou návštěvu ven. Počkej na mně, hned jsem zpět. A ty pojď a hned“ promluvil Zach a postrčil toho muže dál ke schodišti
„Hele brácho, copak nás ani nepředstavíš? To není od tebe hezké“ a s tím se mu vytrhl a došel ke mně. Já stále stál u dveří a nechápal co se děje.
„ Jak vidím tak se nakonec představím sám. Jmenuji se René Kent a jsem bratr tam toho nevychovance“ s tím mi podal ruku.
„Nevychovance pche to ty jsi grázl. Ještě teď se nesmíš na 100metrů přiblížit k Jírovi po tom jak jsi ho ze žárlivosti napadl. Takže si dej od Kena odchod.“ To už Zach opravdu popadl Reného a doslova ho odtáhl ke schodišti a pak halou ven.
„Páni tak to bylo něco“ jsem si řekl. Ani jsem celou dobu nepromluvil.
Slyšel jsem jak bouchly dole dveře a pak Zach vyběhl schodiště.
„Promiň zrovna takové první setkání se svým drahým bratříčkem jsem neměl v plánu. Teda já doufal, že tě vůbec nepotká. Není zrovna vychovaný.“ Omlouval se Zach.
„Nic se nestalo. Netušil jsem, že máš bratra. A co to bylo o tom zákazu přiblížení?“ zeptal jsem se zvědavě.
„Hm, no jak bych to řekl. Víš co zajdeme se nasnídat a já ti to trochu vysvětlím.“ Odpověděl Zach a vedl mně dolů po schodišti. Došli jsem do malého salonku, kde bylo již prostřeno na snídani.
„Páni to je krása.“ Salónek byl krásný. Dveře otevřené na terasu a na ní stole ze židličkami a bohatá snídaně.
„no akorát jsem to nechal nachystat, když tu René dorazil. A když zjistil, že je snídaně pro dva tak se rozhodl jít představit“ vrčel Zach
„ Teda vy se zrovna rádi nemáte?“ zeptal jsem se a byl jsem opravdu zvědavý jestli se konečně dozvím o tom Jírovi a hlavně copak René tak provedl, že Zach tak zuří.
„No jak jsi asi poznal tak i René je na muže. A měl přítele Jíru. Byli spolu snad už přes pět let. Opravdu jim to klapalo. No až na to, že René je děsný žárlivec. No a jednou se Jíra potkal s bývalým spolužákem a vzpomínali na staré časy. Holt vzpomínali až do rána a René si to vyvodil po svém. Když se Jíra ráno vrátil tak mu René vyčetl toho spolužáka a jednu mu vrazil. No nechci říct, že je nějaký násilník. Neboj Jíra není zrovna žádné tintítko. Takže kdyby chtěl tak to Renému vrátí,ale uražená důvěra je horší než nějaká facka. Prostě se sebral, odstěhoval a napsal Renému jestli se k němu přiblíží na 100metrů tak ho prohodí dveřmi.“ Dovyprávěl Zach
„No,ale stále nechápu to jak jsi ho před chvíli vyprovodil ven“ teď jsem byl opravdu zmatený
„Omlouvám se to bylo asi kvůli mně“ promluvil muž co právě vešel do salónku.
„Dobré ráno Jíro. Jíro tohle je Ken Macho. Kene tohle je Jíra Beneš.“ Představil nás Zach
„No nechtěl jsem poslouchat rozhovor,ale akorát jsem přišel. Takže René tady zase byl.“
„ Jo promiň. Zřejmě tuší, že jsi tady a zkouší prošmejdit hostinské pokoje. Kdyby tušil, že jsi v jeho starém pokoji tak by ho ranila mrtvice.“
„proč?“ zeptal jsem se
„No jak bych ti to řekl. Jeho pokoj je na druhé straně. Má svoje dveře na terasu. Takže proplížit se dovnitř je daleko jednodušší než se do domu dostat hlavním vchodem a prohledávat hostinské pokoje. Takže jsem se nastěhoval do jeho pokoje. Trochu mi ten žárlivec chybí,ale vytrestat potřebuje.“odpověděl Jíra.
„Přidáš se k nám na snídani. Nechám donést další šálek.“ Nabídl Zach a už zvonil na malinký zvonek. Než vůbec Jíra stihl odpovědět tak vešla dívka a nesla na tácku další šálek a talířek .
„Dovolila jsem si nachystat snídani i pro pana Jíru. Jestli to nevadí“ zeptala se.
„To je v pořádku. Děkuji Kláro akorát jsem tě o to chtěl poprosit.“ Poděkoval ji Zach.
A tak jsme se všichni posadili na terasu já si užíval krásný den. Zach s Jírou vyprávěli o historii tohohle krásného domu a nádherné zahrady. Ráno jsem se bál jak reagovat po včerejšku a taky po tom raním probuzením a to jak jsem nechal Zacha mně dovést k vrcholu. Ale Zach na mně jenom sem tam mrkl a když jsem se natáhl pro kousek jídla tak mně položil ruku na stehno a celou dobu ji tam měl. K snídani mu stačila jenom jedna. Bylo to příjemné gesto.
Jíra pak začal vyprávět historky co zažil s Reném a já se smál. Opravdu to byla vydařená dvoje.
„Chybí Vám, že?“ zeptal jsem se po jedné velmi pikantní historce z jedné restaurace.
„Jo a ani jsem netušil jak moc. A klidně mi tykej. Jsem jenom o trochu starší než ty Kene.“ Navrhl Jíra a podal mi ruku.
„Dobře Jíro a moc ráda jsem tě poznal.“ Odpověděl jsem.
Zbytek dne jsme prožili všichni tři spolu. Zach s Jírou mně společně provedli domem i přilehlou zahradou. Bylo vidět, že spolu opravdu vycházejí moc dobře. Sem tam mu dokonce Zach řekl drahý švagře a Jíra se tomu vždy začal smát a hlavně ho prosil,aby mu tak neříkal zatím před Reném. To by s ním totiž nebylo k vydržení.
Komentáře
Přehled komentářů
tak skvělá kapitola nové postavy tam snad zase vnesou trochu akce takže se určitě mame na co těšit moc se těšim na pokračování snad bude brzy a ta mrcha lenost se odplazí někam jinam (bohužel je tahle mrcha pěkně odolná:-D)
K nakousnutí
(Ilay^^, 9. 6. 2011 21:41)Jsem tu nasáčkovaná každej den a čekám, kdy se mi konečně objeví další díl...xD nawww uužasneee :D prostě nádhera, jak to umíš jen ty :D A chmm Renééé...xD jsem na něj zvědavá :D
...
(kami, 9. 6. 2011 14:34)Páni! To sú mi teda nové postavy. Som zvedavá, asi tým nesprávnym smerom, ale budem sa snažiť myslieť romanticky a na obyčajné zamilované páry, než aby som to rôznorodo konbinovala. :D Škoda len, že tá kapitola bola taká kratučká, to je veľmi veľmo smutné. Človek by si hádam zaslúžil viac, ale verím, že sa tu čoskoro objaví ďalšia. :) Veľmi fajn poviedočka.
....
(zuzi, 11. 6. 2011 15:37)